Unosila bych Tě k smrti

Lásko,

nošení miluješ už od porodnice, vždy Ti zasvítí očička, když zahlédneš, jak si chystám šátek...

   Jsi ráda přilepená na mé hrudi, bez možnosti se hnout, přímo u zdroje. Pozítří Ti budou čtyři měsíce, a stále jsi ráda u maminky. Mně to nevadi, užívám si to, nebude to trvat věčně, a čas tak rychle letí...

   Nejednou nás šátek zachránil, během chvíle se z nespokojeného ukňouraného miminka stal usmívající se, a následně spící andílek. Neznám krásnější pocit než když zaspíš na mně. Veškerý denní spánek trávíš na mně, nejenom v šátku, s klidem mi usneš u kojení na nohách, a já jsem pak dvě hodiny 'uvězněna' pod Tebou. Jako právě v tuto chvíli. Byly jsme se i projít, ale už jsi příliš zvědavá na to, abys venku usnula po pár minutách. Z výšky 160cm tak pozoruješ stromy, kolemjdoucí, našeho pejska, a směješ se na tatínka...

   Obě se bavíme nad reakcemi ostatních... Pro někoho jsi panenka, nebo zvířátko, pro další týrané dítě bez možnosti pohybu... Utýraně vypadáš v kočárku, ten Tě bavil tak první měsíc, spíš nevadil, jelikož jsi usnula ještě než jsme vyjeli. Teď už tam být nechceš, i přes veškeré naše snahy. Chvíli jsi klidná, ale bez maminky prostě neusneš... To je v pořádku, Zlato, tak to má být, maminka s tím počítala, a bude Tě uspávat u prsa, a nosit na rukou a v šátku, dokud to budeš vyžadovat... Bez ohledu na to, co si myslí ostatní. Věřím, že nám tu naši 100% péči jednou vrátíš tím, že budeš spokojená slečna, se zdravým sebevědomím a velkými sny.

Miluji Tě

Máma

 

 

 

Jak jsme Tě vyvolali

Zlatíčko,

dodnes mě mrzí, že jsem si nevybojovala možnost počkat až se budeš chtít narodit. Bylo příliš brzy, a ty jsi nechtěla, bránila jsi se, chtěla jsi zůstat u maminky. Nechci Ti do detailů popisovat, jak strašně jsem trpěla, a nebýt Tvého tatínka, už v poledne bych prosila o císař. Ale nemohla jsem mu to udělat, nemohla jsem to udělat Tobě, chtěl, abys na svět přišla přirozené, přirozením.

   Na svět jsi vykoukla 2. 4. 2016, po třech dnech vyvolávání, po oxytocinovém testu, hmatu pana Hamiltona, třech vyvolávacích tabletách přímo tam, a po násilném rupnutí plodovky.

   Když mi tě hodili na břicho, cítila jsem obrovskou úlevu, že už je to za mnou, a žes mi hned nevyklouzla. Další myšlenka byla ta, co já si s Tebou sakra počnu, vždyť nevím ani jak Tě přebalit, a co když začneš brečet? Já neplakala, ani tatínek, ale byli jsme v tu chvíli nejšťastnější na světě, viděla jsem mu to na očích.

   Tys plakala jen krátce, než jsi mě uviděla, a tatínka. Potom jsi začala strašně slintat a chrochtat, že se nám po tom pláči zastesklo.

   Už tenkrát jsi měla dlouhé řasy, a Tvé tmavé vlásky mi zdobily frndu při prvním zatlačení.

   Prý jsou všechna miminka krásná, nejsou, ale tys byla.

Miluji Tě.

Máma