dodnes mě mrzí, že jsem si nevybojovala možnost počkat až se budeš chtít narodit. Bylo příliš brzy, a ty jsi nechtěla, bránila jsi se, chtěla jsi zůstat u maminky. Nechci Ti do detailů popisovat, jak strašně jsem trpěla, a nebýt Tvého tatínka, už v poledne bych prosila o císař. Ale nemohla jsem mu to udělat, nemohla jsem to udělat Tobě, chtěl, abys na svět přišla přirozené, přirozením.
Na svět jsi vykoukla 2. 4. 2016, po třech dnech vyvolávání, po oxytocinovém testu, hmatu pana Hamiltona, třech vyvolávacích tabletách přímo tam, a po násilném rupnutí plodovky.
Když mi tě hodili na břicho, cítila jsem obrovskou úlevu, že už je to za mnou, a žes mi hned nevyklouzla. Další myšlenka byla ta, co já si s Tebou sakra počnu, vždyť nevím ani jak Tě přebalit, a co když začneš brečet? Já neplakala, ani tatínek, ale byli jsme v tu chvíli nejšťastnější na světě, viděla jsem mu to na očích.
Tys plakala jen krátce, než jsi mě uviděla, a tatínka. Potom jsi začala strašně slintat a chrochtat, že se nám po tom pláči zastesklo.
Už tenkrát jsi měla dlouhé řasy, a Tvé tmavé vlásky mi zdobily frndu při prvním zatlačení.
Prý jsou všechna miminka krásná, nejsou, ale tys byla.
Miluji Tě.
Máma
Žádné komentáře:
Okomentovat